Pokud hledáš nějaký lék na utrpení, která občas zažíváš,
nabízím ti několik receptů, které pomohou od bolesti hlavy, vnitřního zmatku a pocitu marnosti.
Pokud je budeš pravidelně užívat (připomínat si), léky postupně odvedou „svou“ práci a budou ti pomáhat zvládnout to, co obvykle považuješ za těžké a trvale dané.
Dávkování si můžeš určit sám, je to bezpečná narkománie, která nikdy neomrzí.
Pokaždé, když si na lék – recept vzpomeneš, automaticky jsi začal s jeho užíváním.
Léky nemají žádnou dobu expirace, fungují neustále bez opotřebení.
Nazývají se LÁSKA, PŘIJETÍ a ŽITÍ PO PROUDU.
Tady jsou:

Jsi LÁSKOU, proto milovat je pro tebe nejpřirozenější.
Když nevíš, co máš v danou chvíli na daném místě a v dané situaci dělat,
prostě miluj – sebe, situaci, podmínky, místo, kde se zrovna nacházíš.
Pokud máš plno námitek, že nemůžeš milovat, miluj i je.
Potřebuješ milovat – vyjádřit SEBE, nepotřebuješ být milován.
Když ostatní nemiluješ, nemůžeš je pochopit.
Nečekej, až si zaslouží tvou lásku, jinak budeš neustále nespokojený.
Tvým úkolem (jestli se tomu vůbec úkol dá říci) není hledat Lásku,
ale snažit se nalézt v sobě všechny překážky, které jsi proti ní vybudoval.

PŘIJÍMEJ zkušenosti každodenního života tak, jak je to možné, vše přijímej tak, jak přichází.
Tvá nová mantra by se mohla nazývat „Přeji si, aby vše bylo takové, jaké je“.
Zpočátku to může být obtížně, protože jsi v opozici k řadě podnětů,
postupně však budou bariéry, které sis v myšlenkách vystavěl, zbourány.

ŽIJ PO PROUDU – prožívej každý den ne tak, jako by byl poslední, ale prostě takový, jaký je.
Trpělivě přijímej lekce od okolí, jsou to reakce na tvou nepřipoutanost.
Negativní pocity, deprese, smutek a zraněné city jsou tam „vpředu“, v osobě tvého jména, ale TY jsi „vzadu“, ten, kdo vše vnímá a pozoruje.
Když jsi TAM „vzadu“, bez nenávisti a odporu jednáš „vpředu“ tak, jak považuješ za vhodné, jak je to pro tebe v danou chvíli přirozené.
Necháváš věci, ať se stanou, pustíš TO, necháš to na něm (na Zdroji), necháš vše proběhnout, necháš se vést….jednoduše povolíš stisk.
Občas jsi NIKDO, ten, kdo se ztratil, ten, kdo je prostorem, kde se vše odehrává.
Tak kráčíš nezasažen mezi smutky a problémy světa.

Přeji ti časté a jednoduché užívání těchto léků při putování fyzickou krajinou.

Karel Spilko

Zdroj: http://www.matrix-neo.cz